Poslední návštěva: 28 čer 2017 20:20 Právě je 28 čer 2017 20:20

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




 [ Příspěvků: 12 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Euro(FordFair) Trip 2011
PříspěvekNapsal: 29 srp 2011 17:40 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 16 srp 2006 19:01
Příspěvky: 766
Bydliště: Zas a znovu v Práglu
REPORT z akce Puma klubu

Euro(FordFair)Trip aneb honba za motoristickými zážitky.

Určeno pro čtenáře +12let (v článku se vyskytují z důvodu autentičnosti vulgární výrazy)

Den první (Sinsheim a Nürburgring)

Je čtvrtek ráno. Normální lidi ještě spí, jen naše squadra ve složení Johnik, JX, Scary a Tomáš už je na nohou. Jako dobrý výchozí bod naší cesty po krátké domluvě vyšla benzínka Agip kousek od Berouna resp. Žebráku. Scházíme se zde v 6 ráno místního času. Odtud naše dvě Pumy vyrážejí na svojí dlouhou pouť za dobrodružstvím plných předvádění se a závodních okruhů. Jedeme reprezentovat do Anglie, tak to musí stát za to. Dnes máme v plánu zvládnout Nürburgring Nordschleife a Technické Museum v Sinsheimu. Máme před sebou dlouhou cestu a tak raději vyrážíme. Příští zastávka Sinsheim.

U Plzně se k nám přidal další Pumista. Ovšem ani jeden z nás neví „Kto to bol?“. Tímto jej zdravím.

Cesta ubíhala poměrně rychle. Vážnější zádrhele nás teprve čekají. Tentokráte jedeme jižní cestou a tím pádem se vyhneme Wüzburgu a Frankfurtu, obvykle nejkritičtější části cesty přes Německo.

Provází nás spíše deštivé počasí. Co naděláme. V Sinsheimu jsou dvě velké haly a další venkovní prostory. V nejhorším případě si projdeme jen vnitřní prostory, ujišťuji se.

Těsně před Sinsheimem na nás vysvitlo sluníčko. Paráda. Kluci nevěděli co je čeká, já byl připraven. Největší technické muzeum v Evropě. V první hale na nás čeká kolekce věnované především filmům, druhé světové válce a doplněné dalšími unikáty. Venku jsou moderní vojenské stroje, ale ty pro tentokrát vynecháme. Máme málo času. Ve druhé hale nacházíme svatostánek Formule 1 a sportovní automobily. Po vystoupání na střechu hangáru se můžeme kochat nejdokonalejšími dopravními letadly, které už bohužel nelétají. Ještě uděláme několik společných nutných fotek a vyrážíme dále do meky motorismu zaslíbené na severní smyčku okruhu Nürburgring.

Mezi Sinsheimem a Ringem jsme si ještě udělali povinnou zastávku na oběd na dálničním Burger Kingu. To nám toto jídlo ještě chutnalo. Objednal jsem si grilovanou specialitu. JX zde již začal pilovat svou angličtinu, lépe řečeno jednu větu: „The same for me.“ (D sejm for mýý, což v překladu znamená to samé pro mě), čímž odstranil problém s jazykovou komunikací i výběrem jídla.

Po vychutnání chutného pokrmu a zapití lahodným nápojem jsme opět pokračovali dále. Pokud se vám zdají některé věty povědomé z filmu Pulp Fiction povídky z podsvětí, není to náhoda.

Příjíždíme k Ringu přesně podle plánu, kolem 17hod. Nechtěli jsme opakovat stejnou chybu jako v loňském roce. Přesto jsme nedorazili tak brzo jak by bylo vhodné. Ty šťastnější, dorazivší na okruh dříve si jistě mnuli ruce. Nejprve jsme si museli totiž vyčkat frontu na náš obligátní jeden lístek, pak vyčkat až se fronta na okruhu trošku vyprázdní a pak měla teprve přijít naše šance. Nepříjemná nehoda malého Volkswagenu nám ovšem zhatila naše plány. Jízdy byly na čas přerušeny. Dokonce jsme se obávali i nejhoršího, že se dnes nesvezeme a lístky budeme moci klidně zahodit. Stát se to může, ale nikdo z nás si to nepřeje a snažíme si to nepřipouštět, přestože kolem nás spousta dalších lidí vzdává a odjíždí na ubytování. Štěstí nám přeje, asi po hodině je Ring opět otevřen a my se vydáváme na trať. Nemá smysl moc taktizovat. Už je hodně hodin.

Na trati jsem z pochopitelných důvodů dělal spíše pojízdnou šikanu alá Jarno Trulli. Před flugplatze jsem navíc ještě dojel snad jediného pomalejšího jezdce na trati, řidiče stříbrného BMW, kterého se mi podařilo předjet až před mostem nad Adenau. Že by to bylo de ja vue z loňska? Právě zde jsem totiž předjížděl postarší Opel stejným způsobem. Zbytek okruhu se událo v poklidném duchu.

Na parkovišti nás již opět zdraví zbytek naší výpravy. Necháváme vyčuchnout naše čtyřkolé miláčky a jdeme se podívat co zde na parkovišti zbylo. To nejlepší včetně ex-Cupové Pumy je už pryč. Škoda, ale stejně se zde ještě pár zajímavých strojů našlo.

Teď pro dnešek nás čeká už jen ubytování a nějaká ta večeře. Pension Sonnenwende bylo to nejlepší v čem jsme za celou cestu spali. Já bych rád jel ještě něco fotit, ale byl jsem přehlasován. Zítra prý bude všední den, takže by mělo být všade prázdno a klid na focení. U Nürburgringu, ale není žádný den všední. Ráno to již kluci pochopili. Fotky s auty si tedy necháme až na příští rok a ráno se vyfotíme u památky na Čenka Junka, který zde zahynul 15.7.1928 a u sochy Rudolfa Caraccioly po kterém je zde pojmenovaná možná nejznámější zatáčka Nordschleife Caracciola-Karussell.

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Technicke_muzeum_Sinshheim_D_4.8.2011/

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Touristfahrtreffen_Nurburgring_D_4.-5.8.2011/

http://www.youtube.com/watch?v=zqaurvmlcHI

Den druhý (Spa-Francorchamps)

O ranní anabázi s fotkami již byla řeč výše. V pátek jsme měli na programu nalodění na trajekt v Dunkerque. Cestou jsme se chtěli zastavit ve Spa-Francorchamps. Další to kultovní místo pro motoristického fandu. Belgie a Ardeny jsou místem, kde němec překračoval bez boje do Francie i my jsme se rozhodli tak učinit. Město Spa a závodní okruh spojující právě toto město s dalšími městečky do jakéhosi trojúhelníku leží asi 150km od Nürburgringu, což odpovídá asi 1,5hod cesty po krásných klikatých okreskách, kterých je v okolí Ringu i Spa nespočet.

Obě osádky měli úsměv od ucha k ucha a to ještě nebyl konec. Spa nám všem nadělilo krásný a nečekaný dárek v podobě závodu Ferrari Chalenge. Mohli jsme očekávat více? Ano, vstup zdarma. Ten zde k naší radosti opravdu byl. Jsme na okruhu Spa-Francorchamps. Je skoro povinnost zajít k zatáčce Eau Rouge. Už jenom proto, že je to nejznámější zatáčka v kolotoči Formule 1. Televize i PC hry zatraceně zkreslují. Tohle se nedá slovy popsat. Stojíme tam jak opaření, koukáme jak jedno Ferrari v závodní úpravě za druhým šplhá do té neskutečné spirály. Tady bych se chtěl jednou projet.
PS: Při hledání okruhu doporučuji sledovat informační cedule s obrázkem formule.

U Eau Rouge zůstávámne hodně dlouho, ale už je čas. Před cestou se zastavíme ještě ve městě Spa. Vykoupat se v lázních, které dali v angličtině název pro všechny ostatní již určitě nestiháme, ale můžeme se alespoň projít po místní promenádě, ať jsme na dnešní spánek v autě řádně utahaní.

Na první benzínce za Bruselem se scházíme jak bylo předem dohodnuto s další částí výpravy, s kolegy z FordFans.cz LAMou, Honzíčkem, Eifelem, Jiřičkem a Janou. LAMA byl prapůvodce celého tripu do Anglie a tak mu dáváme prostor k tomu, aby vedl naší kolonu čtyř aut. Další zastávka McDonald v Dunkerque. Pro každého L’Big Mac (čti le bik mek) a lahodný nápoj.

Teď přichází asi ta nejsložitější část cesty. Najít trajekt, který nás má přepravit do Doveru. LAMA s Jiříčkem se nám ztratili na druhém semaforu. Francie, zjištění číslo jedna: Čtyři auta na jednu zelenou prostě neprojedou. Následně odešla Scarymu navigace a moje jinak ukecaná Božena měla ohromné mezery v mapách. Ok, musíme zpět ne centrum a hledat cedule „car ferry“. Cedule jsme našli. Městem jsme proletěli tak rychle, že jsme si nestačili ani prohlédnout lodě v přístavu. K trajektu přijíždíme jak se říká za pět minut dvanáct, v našem případě to platilo málem doslovně. Musíme si vystát uličku hanby. Odsud není uniku, ale čtyřikrát vytahuji na požádání pas. Martýrium je už za námi. Teď ještě někde potrápit chudáka a můžeme vyplout.

Pokud čekáte nějaký zážitek z trajektu, tak vás zklamu. Usnul jsem tam jako špalek i na naprosto nepohodlném křesílku již vymyšleném tak, aby na něm nikdo nevydržel moc dlouho sedět, natož odpočívat.

Výjezd z trajektu v Doveru se nám opravdu povedl. Jedeme sice po správné (tedy pro nás Evropany špatné straně vozovky), ale v opačném směru. Teď ještě najít benzínku ať můžeme zavřít žebravý voko a nějaké vhodné odpočívadlo.

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Ferrari_challange_Spa-Francorchamps_B_5.8.2011

Den třetí (anglický venkov a Coventry)

Po ranní rozpravě se rozhodujeme pro trošku odlišnou trasu než LAMA a spol. Vezmeme to po okreskách přes anglický venkov. Kde se nám bude líbit, tam zastavíme. V hotelu by nás ubytovali stejně nejdřív odpoledne.

Jen tak si projíždíme malebnou anglickou krajinou, kocháme se jízdou jak to jen jde po špatné straně silnice. První místo, které nás zaujalo natolik, abychom zastavili byl Rochester. Rozhodli jsme se, že si tu projdeme přístav plný rybářských lodí a racků. Během našeho výletu tam měli i návštěvu komediantů. Místní „Lagroňové“ s kolotoči měli žně. Než začne opět pršet, vydáváme se dále.

Ač jsem původně nechtěli, tak omylem projíždíme Londýnem a rovnou jeho černošskou čtvrtí. Držíme se při sobě. JX je značně nesvůj. Jeho prý výstavní, bílá, prdel by zde byl cenný artikl a slovně naznačuje, že ho chtějí a teď cituji ty k*rvy maďarský prodat do otroctví. Kolem nás probíhají lité boje mezi britskými teenagery bojujícími za čerstvě ukradenou plazmovou televizi a ostatním obyvatelstvem. Kdybychom to věděli dříve než na trajektu zpět, možná bychom si i připlatili za mýto kolem Londýna nebo taky něco nakoupili ve výprodeji. Vše za cenu co si odneseš.

Další zastávku jsme si naplánovali v době oběda. Přímo na náměstí v Dunstable byl otevřený KFC a ještě nějaká pizzerie. Kýbl HotWings a dvě pizzy k tomu vzaté do místního parku nás dostatečně zasytili. Dunstable Priory, místní kostel sv. Petra byla radost fotit. To jsou pak malované fotky jak z pohlednice.

Čas ubíhá pomalu, ale přesto nesnesitelně rychle. Kolem třetí hodiny odpoledne přijíždíme do Coventry. Původně historické město bylo téměř zcela zničeno za druhé světové války. Řídíme se značením, které nás vede na Muzeum transportní techniky. Na jedněch semaforech se jsme se opět rozdělili. Kluci čekají za dalším semaforem v odstavném pruhu. V domnění, že jedu v jednosměrce si to v poklidu štráduju po pravé straně. Vytlemený výraz těch dvou bl*ců mi naznačuje, že je něco špatně. Jedu v protisměru. Jednosměrka se nekoná. Parkujeme v blízkém nákupním středisku. To je práce pro JX. S automatem na lístky si rozumí. Briskně mačká jediný možný gombík, závora se zvedá a mi vjíždíme točitou spirálou až pod strop budovy. Vše hlavní v Coventry je blízko od sebe. Technické muzeum jsme proběhli za dvě a půl hodiny. Kdybychom se zastavovali u každého exponátu, tak jak by si zasloužil, mohli bychom tam vydržet i déle. V porovnání s muzeem v Sinsheimu nám navíc toto přišlo o něco menší. Rozhodně né špatné, rozhodně stojí za návštěvu, jen o něco menší. Cestou z muzea se zastavujeme ještě u místní památky na německé bombardování. Následovali dva marné pokusy o normální nákup zásob před Silverstonem a doprava na hotel.

Zde projevil JX neutuchající touhu najít alespoň plechovkové pivo *DRINK* . Nenašel. Jediné čeho ta násoska dosáhla bylo, že na něj všichni koukali jako na alkoholika. Unavení uleháme v našem provizorním domově. JX navíc s pocitem neposkvrněnosti britským pivem, neboť mu nebylo přáno a pivo v Coventry neochutnal. Takhle se nebudu moci vrátit domů, žbrblá neustále.. Anglie, zjištění číslo jedna: Není zde normální supermarket zato je tu přehršel fastfoodů. Anglie, zjištění číslo dva: JXovi tu pivo nenalijí.

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Rochester%2C_Dunstable_a_Coventry_GB_6.8.2011/

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Transport_Museum_Coventry_GB_6.8.2011

Den čtvrtý (FordFair na Silverstone)

Ranní budíček je nastaven na brzké vstávání. Budík jako na potvoru nezvoní. Krom neustálého přepočítání mílí, yardů (Jardu mám sebou jenom jednoho, ale je za několik yardů) a jízdy po špatné straně se v mém případě ještě přidává přepočet hodin. Posunuli jsme se v časovém pásmu. Zde je již o hodinu méně. Já z tvrdohlavosti a lenosti se i nadále řídím kontinentálním časem. Vstáváme až na zabouchání na dveře, v čase jako na šichtu. Balení věcí moc času nezabralo. Na parkovišti před hotelem to již vypadá jako malý ford sraz. Tu Focus RS, tam Focus ST. Pocit, že jedeme správným směrem nám dodávají zdvižené palce míjejících řidičů v nablýskaných fordech všech generací i typů. Nicméně ty novější převládají. U British Petrol tankujeme benzín ať máme co na okruhu spalovat.

Jelikož přijíždíme poměrně brzy, tak nás u vstupu nečekají ani zbytečně velké kolony, které se začínají tvořit až po osmé hodině ráno. Po chvilkovém bloudění, kdy nás místní pořadatel černé pleti poslal špatným směrem, Scary toto závažné zaváhání briskně slovensky vysvětlil „n*ger oj*bal“. Až s příchodem bílé pleti jsme byli posláni na správné místo hned za Paddock. Jennifer, koordinátorka přes klub booking, zřejmě tušila, že to tu s námi nebudou mít jednoduché a tak nám raději zarezervovala místo nedaleko vjezdu na okruh. Moc jí za to děkuji. Mnoho nám tím usnadnila. Na plotě již visí česká vlajka od el_Barta a my víme, že jsme na správném místě.

Po krátkém obhlédnutí situace, se jdeme se Scarym přihlásit a vyřídit potřebnou administrativu. Normálně to zabere maximálně hodinu, ale zde pro nás je to na celé dopoledne. Mimo jiné jsme si měli vyslechnout i rozpravu o správném chování na dráze. Místnímu instruktorovi jsem rozuměl velké kulové. Jediná věc, která mě zajímala a která se mohla lišit od ostatních okruhů, to jest kam se uhýbá rychlejším, jsem se nedozvěděl. Mohl mi ten d*bílek alespoň prozradit, která zatáčka jak vynáší namísto toho vtipu na mojí osobu, kterému se smáli všichni krom nás dvou. Nu kdo se směje naposledy, ten se směje nejlíp. S tímto rčením jsme pak vyráželi na trať porážet ty nafoukance :wink: .

Důkladně se nasvačit, tedy dožrat to co nám zbylo a odlehčit vozidla o přebytečnou bagáž to byl úkol na následující minuty. Před výjezdem jsme si ještě pěkně rozvrhli jak vyjedeme, aby za námi nebylo moc aut a mohli si jet svojí stopu. Přeci jen jsme se necítili moc optimisticky se dvěmi nejpomalejšími auty dané rozjížďky. Zapnout kameru, přikšandovat se, helmu na hlavu, … povinné předstartovní procedury máme za sebou. Ač jsme chtěli vyjet za sebou, Čech a Slovák míní, ale Angličan mění. Každého nás zařadil do jiné řady. Vyjíždím v půlce první skupiny. Ve vedení je instruktor, který má ukazovat trať. já vidím před sebou maximálně dvě Fiesty, jejichž řidiči mají najetou trať ještě méně než já z počítače, kde jsem trénoval ještě starší specifikaci okruhu. Po odkroužení jednoho zaváděcího kola se mi Fiesty klidí z cesty. Vytáčím motor své Pumy až do červeného pole. Na bývalé cílové rovince je stíhám předjet. Před Copse již volím svojí čistou stopu. Jedu jak s partesu, bez pudu sebezáchovy. Tak se mi to líbí. JX na sedadle spolujezdce je nadšený. Ještě více mě hecuje. Do zatáček Backets jedu stále naplno. Neubírám. Říznout přes obrubník. Jedna, druhá … a k*rva tahle utahuje. Již na nájezdu jsem moc rychlí. Utrhává se mi zadek, tohle již nepodchytím. Srovnat volant a budeme se klouzat. Motor zhasnul, dávám mu klíčkový restart. Po dlouhé rovince k zatáčce Stower jedu ve stylu chalupáře s platem vajec za oknem. Po té se opět začínám osmělovat. Před novinkou okruhu The Wingem dojíždím opět jednu z Fiest. Tentokráte mi neuhýbá. Už už se před ní dostávám v zatáčce Abbey, ale řidič Fiesty jede v defenzivní vnitřní dráze. Na rovinkách nemám šanci, tam je lehce rychlejší. Má jediná šance je ho předjet na brzdy, ale to bych také nemusel dojet domů. Trpělivě čekám na svojí šanci. Viditelně mě brzdí. Kroužím za ním již třetí kolo, když se za mnou vyřítí Scary. Uhýbám mu a čekám, co se bude dít. Drze se nacpal hned do první možné zatáčky v esíčku Luffield. Lehký smyk a je před ním. Využívám situace, konečně se dostávám také dopředu. Snažím se držet Scaryho, ale očividně mi to nejde. V Copse ztrácím kontakt a za Chapelem je již pryč. Cílovou rovinkou projíždím v čase 3:40. Nebýt Fiesty, stáhnul bych svůj čas ještě o deset vteřin. Poslední kolo na vychladnutí a vracíme se zpět na své domovské stanoviště. Zastavujeme a chrlíme na sebe množství zážitků.

Následující čas se již nemusíme stresovat s vyřízením formalit ohledně jízdy po okruhu. Jdeme se proto podívat co vlastně všechno FordFair nabízí. Pokud měl někdo z vás pocit, že Focus II RS je vyjmečné auto, tak vás zklamu. Koncentrace těchto aut zde na kilometru čtverečném byla víc jak v desítkách. Na Silverstone to bylo naprosto obyčejné a tuctové auto jako je třeba Golf.

Místní vetešnictví jsme spíše zběžně proběhli. Co nás zajímalo, to byly anglické Puma kluby. Klub ProjectPuma jsme našli za mostem hned vedle dalších obyčejných a tuctových aut, Fordů Escort RS Cosworth.

Po nafocení potřebného množství fotek se vracíme k autům. Dostáváme tip na ještě jeden zajímavý zážitek. Svezení se s instruktorem v Silverstoňáckých Datsunech. To se nám již nezadařilo, ač libry nám nescházeli. Jízdy byly již vyprodány.

Absolutně nemám představu, kolik Fordů bylo na této akci, ale bylo to víc než srovnatelné s VW srazem ve Wöthersee (jen na pro motoristického fandu zajímavějším místě a bez pozvracených skopčáků).

Po páté hodině odpolední, kdy se většina účastníků rozhodla pro odjezd ze srazu, vyrážíme také. Nicméně my ještě zastavujeme na jednom přilehlém parkovišti. Jsem tu možná naposledy, tak se musím nechat vyfotit před The Wingem. Splněno, pomyslně si odškrtávám na svém seznamu cílů.

Pro dnešek už nás čeká jen přejezd do Doveru a návrat na pevninu, na kterou se všichni po levostranném řízení těšíme. Máme dost času. V Doveru si operativně upravujeme plány. Nejdříve si dáme něco k večeři. Čtvrtlibrák se sýrem místní specialita se nám jeví jako dobrá volba. Pak u benzínky JX konečně kupuje anglické pivo. Volný čas před vyplutím krátíme výjezdem k místnímu hradu, který je již z pochopitelných důvodů v těchto nočních hodinách zavřený. Na parkovišti pro návštěvníky je na něj pěkný výhled a my zde pořizujeme nějaké fotky. K nalodění máme ještě asi hodinu času. Chceme se přesunout na parkoviště u trajektu, aby se nám nemohla přihodit podobná situace jako v Dunkerque. Odstavné parkoviště bylo zataraseno mamlasem s karavanem, který se tam zjevně nevešel. Sakra, teď kam. Tohle je jednosměrná cesta. Zastavujeme v odstavném pruhu. Odtud nás místní přesouvají na nedaleké parkoviště a odtud nás nějaký n*gr odsouvá na další parkoviště oni nás vlastně posílají do prd*le :? . Možná nás už posílali rovnou, ale to jsme ještě špatně pochopili. Vysvětlení, že to parkoviště na kterém stojím není bezpečné. Až z příchodem další bledé tváře dostáváme pokyn udělejte toto kolečko ještě jednou a rovnou se začněte naloďovat. Naše strategická chyba byla, že jsme nezůstali o hodinu déle na tom parkovišti u hradu, kde jsme nikomu nevadili, ale hlavně to bylo „bezpečnější parkoviště“ než to v přístavu. Anglie, zjištění číslo tři: To není dialekt čím zde mluví, to jim jenom chybí zuby. Anglie, zjištění číslo čtyři: Žádné parkoviště v přístavu u trajektů není bezpečné.

Nalodění proběhlo snadněji než při cestě směr Anglie. Zabrali jsme si pohodlnější křesla. Já za chvilku upadám do svého obvyklého komatu, ze kterého mě probouzí opět až kluci ladným štouchancem do ramene.

Teď jenom najít odpočívadlo, kde dospíme noc. Ve Francii nemají tak propracované odpočívadla jako v Německu nebo Anglii. Jsme rádi za jedno větší parkoviště před Carffeurem, kde nás nikdo neotravuje a v klidu opět usínáme.

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/FordFair_Silverstone_GB_7.8.2011

http://www.youtube.com/watch?v=Hnkdxqfv_j4&feature=channel_video_title

Den pátý (Normandie, Berck, Amiens a příjezd do Paříže)

Probouzíme se do ranní rosou zvlhlého rána. Před námi se honosí místní gotický kostel, toho času v rekonstrukci. Myslím si, že jsem v Gravelines, ale jistý si tím nejsem. Cestu přes Francii volíme stejným způsobem jako v Anglii. Vyhnout se dálnicím a užívat si místní venkov a okresek. Cestou volíme dvě místa, kde se zastavíme. Jsou to asi ty jediné, které jsme schopni vyslovit. Breck a Amiens. První z nich leží přímo na pobřeží Atlantiku, druhé je po cestě.

Cestu po Normandii si vysloveně užíváme. Nádherné udržované okresky narušené malebnými vesničkami. Den nám ubíhá pomalu. Ještě se cítím svěží po krátkém dnešním spánku. Silnice nás vedou spíše do vnitrozemí, ale to snad ne. Má Scary správně nastavenou navigaci? Zjevně ano. Do Bercku přijíždíme asi v deset dopoledne. Snažíme se najít parkování co nejblíže moři. Nacházíme ho u tamního sanatoria, přes které na drzouny procházíme. Na konci cesty jsme donuceni udělat i jeden nepopulární sportovní prvek, což bylo zdolání plotu a za což jsme byli odměněni výhledem na maják, krásné rozlehlé písčité pláže a dlouhou promenádu. Zanedlouho nastává ekologická havárie, to když si JX sundává ponožky s úmyslem smočit palce v oceánu :mrgreen: . Dva dny nemyté nohy dělají své. Kontaminační prostor je značný. Ví o tom své i plavčík pobřežní hlídky, který rychle běží upozornit na vzniklé nebezpečí zdravím hazardujícímu, sousednímu, milostnému páru. My spěcháme přes promenádu pryč, než přijede nadace Duha, Greenpeace nebo jiná příšernost.

Jestliže z Bercku jsem byl naprosto nadšený, tak Amiens nepředčilo mé očekávání. Náměstí, Notre Dame (to maj snad v každém větším městě), pár zřícenin a šlus. Je čas oběda a tak hledáme vhodnou restauraci. Těšíme se na francouzskou vyhlášenou kuchyni. Zde pro nás Amiens a následně i další francouzská města připravili jemně řečeno šok. Z dvaceti restaurací byla otevřena jenom jedna. Zjevně špatný žert, protože se jednalo o fastfood, kde jediný nabízený chod byla bagetta plná mastných hranolek, tu jsme žvýkali spíše z donucení než s chutí. Francie, zjištění číslo dva: Francouzské restaurace mají v srpnu zavřeno z důvodu dovolených.

Od Amiens do Paříže se nám jeví cesta spíše úmorná. Doléhá na nás spánkový deficit a i rovinatá cesta na nás působí klimbaným dojmem. Z toho nás probouzí až neuvěřitelně velké kostky a masáž zad blízko Paříže. Za tuhle nekonečnou cestu jsme dostali malý dárek v podobě Versailles, kam jsme původně ani nechtěli jet. Bohužel je chvilku po šesté hodině odpoledne, kdy se zahrady i zámek zavírají a tak máme dovoleno pouze udělat několik společných fotek.

Před odjezdem na EuroTrip nás několik lidí varovalo, nejezděte autem do Paříže, vyhněte se jí! Neuposlechli jsme. Slovo, kterým se dá charakterizovat místní doprava je jednoduché, prostě chaos. Jiný než v Itálii, jiný než na Maltě, ale chaos. Projíždíme kruhovým objezdem. Čtyři jízdní pruhy, deset výjezdů, najednou se doprava zastaví n*gr zrovna prodává balíček drog 8O ! I to je Paříž.

Hotel nacházíme vcelku jednoduše. Rychle se ubytovat a nadlábnout. K naplnění žaludků nám má napomoci restaurace za plotem, „Buffalo Grill“. Trošku jsme se přepočítali. Kdo by to byl čekal na „fastfood“ hned vedle snad nejlacinějšího hotelu v Paříži. Pijeme hodně pomalu teď již naše předražené pivo a těšíme se do postele.

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Berck_a_Amiens_F_8.8.2011/

Den šestý (Paříž)

Ráno vstáváme později než obvykle. Naše čtyřkolé miláčky pro následující dva dny vystřídá pařížské metro. Nalejzáme do nadzemky v části Bossy St. Léger, kde přechodně bydlíme. Cílová zastávka Charles de Gaulle, tedy pod Vítězným obloukem. Tam odstrkuji asi již zdomácnělé rákosky cvakající kompakty jak o život a tvořím první pokus o fotku před tímto monumentem.

Na hlavním pařížském bulváru Champs elysées obědvám Creeps, místní vyhlášenou pochoutku, což volí i Scary. Celý Euro(FordFair)Trip je spojený s motoristickými zážitky. Ani v Paříži je nepřestáváme hledat. Sídlo FIA na náměstí Place de la Concorde nebylo nikterak složité najít. Stačí koukat po vyvěšených vlajkách s notoricky známým logem. Odtud jdeme dále pěšky „až“ k Louvru, který je jen pro dnešek zavřený. Rychle vymyšlený náhradní plán. Můžeme jít dál podél Seiny, přes „Most zámků“ dále k Pařížskému Notre Dame. Vše stíháme poměrně rychle. Máme dost času i celodenní jízdenky, měníme narychlo naše další plány a chystáme pokořit i Eiffelovku ještě dnes. Netrvá to dlouho, bez blicích pytlíků a se dvěma výškovými p*sery ve skupině čekáme ve frontě na schodiště „SUD“. Do prvního patra spíše vyběhneme jako smyslu zbavení. JX nastolil výborné tempo, díky čemuž jsem nestačil přemýšlet jak jsme vysoko. Před námi se rozkládá celá Paříž. Když už jsme tady, dáme i druhé patro! Stejným způsobem vybíháme. Kluci jsou viditelně v ráži, rozhodli se počkat i na výtah do třetího patra. Já na další frontu nemám chuť, navíc tak nebudu nikoho zdržovat svými fotografickými cíly. Vychutnávám si pomalé stmívání, když mi volá můj pařížský kamarád. Scházíme se pod Eiffelovkou a vyrážíme do jedné místní restauračky. Důležitý dodatek od kluků: „Prosím tě, řekl si mu, že jsme sociálové, abychom nešli zase do restaurace mimo naší platovou třídu.“ Slim vybírá japonskou restauraci poblíž Opery. Futrujem si břicha co to jen jde. Nápoj nám byl doporučen japonské pivo, které jak JX briskně dodal, bylo vyrobeno v Plzni. Dokonce ani použití hůlek, typického bambusáckého nástroje na krmení potravou, se nejevilo příliš složité. Cestou zpět ještě jdeme v čele polské „demonstrace“, která nás pak brzy ráno vzbudí. Škoda, že jsme jim to nemohli druhý den vrátit litujeme!


Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.

_________________
http://pumatrip.webnode.cz/
http://janhavlat.rajce.idnes.cz - Fotogalerie z motoristických akcí
http://www.youtube.com/user/janhavlat - Videogalerie z motoristických akcí


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: Euro(FordFair) Trip 2011
PříspěvekNapsal: 29 srp 2011 17:41 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 16 srp 2006 19:01
Příspěvky: 766
Bydliště: Zas a znovu v Práglu
...POKRAČOVÁNÍ

Den sedmý (Paříž)

Ráno vstáváme opět později. Chceme jít do čtvrti Montmartre, kde se nalézá Sacré-Coeur, Moulin Rouge a známá je i z filmu Amelie z Montmartru. Důrazně jsme varováni, ať do této čtvrti nechodíme večer. Hledání, kde se natáčel film výše napsaný, zdá se být neúspěšné. Zlepšujeme si tedy alespoň náladu vynikající zmrzlinou ve tvaru růže. Teď nás povede JX s jeho prý vynikajícím čuchem na d*vky. Další zastávka Moulin Rouge. Jdeme přímo za jeho nosem. Zjevně má však rýmu, neboť nás vede opačným směrem. Příště si přibalit sebou raději komisaře Rexe. S pomocí mapy a selského rozumu se vracíme na správný směr. Od Moulin Rouge jsem popravdě čekal více. Je zde spousta lidí, hustý silniční provoz a ani ta budova ve skutečnosti nevypadá nic moc. O vzrušení se nám starají jen tři mladé holky hrající si zde na Marylin Monroe. Pryč odsud. Zkusme druhý pokus o Louvre. Mona Pipka již na nás čeká!

Na druhý pokus nám Louvre vychází. Lístky kupujeme v bankomatu, takže předpokládaným frontám se vyhýbáme obloukem. Louvre je rozdělen na několik sekcí. U Mony Lisy bylo plno. Na další mačkání se s rákosky nemáme chuť. Kde jsou pověstné francouzské fronty? Přesouváme se do prostor, kde jsou sochy. Ty dokážeme přeci jenom více ocenit. Mě se nejvíce líbilo v částech věnované Africe a Jižní Americe. Mnoho vtipných sošek zde dokáže vykouzlit nejeden úsměv na tváři.

Nejkrásnější výhled na Paříž je prý z věžáku Montparnasse, je to totiž jediné místo, kde tento věžák není vidět. Při příchodu nás zklamala cena, to za ten výhled nedáme. Alternativní plán, najít pařížskou Malou Sochu svobody. Vracíme se tedy pod Eiffelovku, pod ní vede jeden z mostů na ostrov Ile des Cygnes. Procházka je to dlouhá, nožky bolejí. Skuhrání zbytku výpravy na mě nezabírá. Odměnou pro ně bylo, že ta „Malá“ Socha svobody, nebyla zase až tak malá. Proč jen ti žabožrouti neudělali pro vyfocení více prostoru. Takhle se zde kroutím s foťákem v ruce snažíce udělat ten nejlepší záběr.

Mise splněna. Kupujeme ještě pár laciných cetek, suvenýrů a přes obchod s potravinami vyrážíme opět na hotel.

Nejčastější věta v Paříži: A ještě s tímto k*kotom mňa odfoť, prosí Tomáš. Vyhovuji mu. Manželka bude mít radost, až uvidí kde všude byl.
Francie, zjištění číslo tři: Z technických důvodů se veškeré veřejné toalety zavírají. Možná je to tu i národním sport.

Opusťme konečně toto zkrachovalé město a vydejme se zpět k našim domovům. Ráno vyrážíme. Už jsme hlavního města Francie přejedeni.

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Paris_F_8.-10.8.2011/

Den osmý (Metz a Luxemburg)

Vyjedeme časně ráno, navrhují naši milí Slováci. Česká posádka je tedy připravená časně vyrazit, jen ti dva čoboláci si klidně zaspí. Tohle je již provokace. Paříž opouštíme celkem rychle. Jsme na předměstí, navíc ve správném směru z města. Volíme opět cestu po okreskách, jednak doufajíc v krásné klikaté silničky jako cestou z Normandie a jednak abychom se vyhli dálničnímu mýtnému. Loudáme se krajinou a máme dlouhou chvíli. Možná jsem to tím šetřením až přepískli. Cesta do Metz trvá úmorně dlouho. Hledání parkoviště jsem možná uspěchal já a tak půjdeme kus k zajímavostem pěšky. Mnohem horší bylo, že to zajímavé v Metz jsme nenašli, hledajíce na špatných místech to nebyl jednoduchý úkol. V tomto bohem zapomenutém městě měli ovšem otevřenou alespoň jednu lepší restauračku a tak si bereme co hrdlo ráčí.

Luxemburg leží asi 60km severně od Metz. Prý je zde nejlevnější benzín v celé Evropě. Jenže cesta po okreskách nám zabírá další cenný čas. Byl jsem přehlasován v odpískání návštěvy a tak raději sháním telefon na ubytování s omluvou, že se opozdíme. Luxemburg stojí za návštěvu pokud máte víc času než mi. Takhle jsem se jen prošli kolem hradního parku a s vidinou německých stau u Stuttgartu, místa našeho dnešního přespání jedeme dále.
Luxembursko, zjištění číslo jedna: Tamní benzín nebrat, je sice nejlevnější, ale 10% řepky motoru nechutná.

Strach, že propásneme ubytování je ta tam, během jízdy mi bylo oznámeno, že stačí když přijedeme do půlnoci. Do Stuttgartu přijíždíme kolem jedenácté a stíháme i jedno rychlé pivo.

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Metz_F_a_Luxemburg_L_11.8.2011/

Den devátý (Stuttgart)

Na poslední den máme připravenou návštěvu muzea vozů Porsche. Probouzíme se do sychravého počasí, nikterak nám to nevadí, stejně se budeme pohybovat uvnitř budovy. Venkovní expozice zde nejsou, pokud je mi dobře známo. Budovu muzea nelze přehlédnout. Nalézá se příznačně na Porsche strasse a i z architektonické hlediska vypadá zajímavě. Jen to podzemní parkoviště jsme přehlédli. Volíme tedy první možnou odbočku. Kluci v zelené Pumě projíždějí pod otevřenou závorou. Kurňa, tady si nesmím udělat ostudu, co když tady budu jednou pracovat. Raději zastavuji a otáčím se. Scaryho již nahání vrátný po areálu. Vzbudil až přílišný povyk pro nic za nic, při své krátké inspekční cestě :D .

Uvnitř muzea jak již z názvu vyplívá se vystavují převážně vozy Porsche. Srdce motoristy zaplesá. 356, 911, 959, LeMans. Najdou se zde i opravdové unikáty. Můj favorit, „plechovka“ s číslem 46, musela být má. Ve fun shopu ji hledám nepoměrně dlouho, nicméně nyní jsem jejím hrdým majitelem ve zmenšenině 1/43.

Při pohledu na ceny obědu se rozhodujeme zde i najíst. Poctivá pizza a k ní i ubrousky s logem Porsche. To je styl!

Cestou do Republiky se již nic zajímavého nestalo a tak… tototototo je vše přátelé. Chtěl bych tímto poděkovat všem účastníkům výpravy za skvělý a téměř bezproblémový průběh. S vámi kluci pojedu klidně i nakonec světa.

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Porsche_Museum_Stuttgart_D_12.8.2011

Fotky z cesty:

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Cesta_na_FordFair_GB_4.-12.8.2011/

_________________
http://pumatrip.webnode.cz/
http://janhavlat.rajce.idnes.cz - Fotogalerie z motoristických akcí
http://www.youtube.com/user/janhavlat - Videogalerie z motoristických akcí


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: Euro(FordFair) Trip 2011
PříspěvekNapsal: 29 srp 2011 18:44 
Offline
Moderátor
Uživatelský avatar

Registrován: 13 říj 2004 09:14
Příspěvky: 5541
Bydliště: Hodně nestálé Anamnéza: Magor
paráda, díky 8)

_________________
Cadillac seville V8 4.6 :D
zatím ještě žiju...


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: Euro(FordFair) Trip 2011
PříspěvekNapsal: 29 srp 2011 21:45 
Offline

Registrován: 16 úno 2007 22:12
Příspěvky: 1299
Hezké čtení 8)

_________________
http://www.fotospot.cz


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: Euro(FordFair) Trip 2011
PříspěvekNapsal: 30 srp 2011 06:05 
Offline
Moderátor
Uživatelský avatar

Registrován: 01 dub 2005 21:29
Příspěvky: 6707
Bydliště: Chodov u KV
peknej vylet 8)

_________________
BMW M3 3.2 Convertible
BMW M3d2 Touring
Alfa Romeo 164 Super 3.0 24V - Zombie


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: Euro(FordFair) Trip 2011
PříspěvekNapsal: 01 zář 2011 14:50 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 03 úno 2006 23:30
Příspěvky: 549
Bydliště: Plzeň
doplním poznatek z Francie u McDonalda- V žádném případě nebrat na salát zálivku, protože prostě nečum! Zkusili to ochutnat asi všichni a nedá se to. Díky Johniku za report 8)

_________________
Alfa Romeo 75 2,0TS
Alfa romeo 155 V6 by Engstler
Espasitel


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: Euro(FordFair) Trip 2011
PříspěvekNapsal: 01 zář 2011 17:39 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 16 srp 2006 19:01
Příspěvky: 766
Bydliště: Zas a znovu v Práglu
Kdo to za tebe pak dojedl? Jana? Zálivka byla dobrá trefa :lol: .

_________________
http://pumatrip.webnode.cz/
http://janhavlat.rajce.idnes.cz - Fotogalerie z motoristických akcí
http://www.youtube.com/user/janhavlat - Videogalerie z motoristických akcí


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: Euro(FordFair) Trip 2011
PříspěvekNapsal: 01 zář 2011 19:44 
Offline
Moderátor
Uživatelský avatar

Registrován: 13 říj 2004 09:14
Příspěvky: 5541
Bydliště: Hodně nestálé Anamnéza: Magor
zálivka se nedala, to byl děsnej hnůj :D

_________________
Cadillac seville V8 4.6 :D
zatím ještě žiju...


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: Euro(FordFair) Trip 2011
PříspěvekNapsal: 01 zář 2011 19:59 
Offline
Administrátor

Registrován: 03 úno 2004 13:57
Příspěvky: 8032
Super mega clanek a samozrejme i fotky, diky 8)


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: Euro(FordFair) Trip 2011
PříspěvekNapsal: 05 zář 2011 16:59 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 03 úno 2006 23:30
Příspěvky: 549
Bydliště: Plzeň
salát dojídal odpaďák :-)

Ono celkově s mojí jazykovou bariérou bylo každý jídlo vzrůšo. Moje schopnosti bruslit a oslňovat při výběru jídla končí německou hranicí...

_________________
Alfa Romeo 75 2,0TS
Alfa romeo 155 V6 by Engstler
Espasitel


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: Euro(FordFair) Trip 2011
PříspěvekNapsal: 05 zář 2011 17:09 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 16 srp 2006 19:01
Příspěvky: 766
Bydliště: Zas a znovu v Práglu
Já s tim bojuju pořád. Je jedno, kde jsem. Každá moje večeře tady v "Turecku" je překvapení :lol: . Nedělej si s tím hlavu.

_________________
http://pumatrip.webnode.cz/
http://janhavlat.rajce.idnes.cz - Fotogalerie z motoristických akcí
http://www.youtube.com/user/janhavlat - Videogalerie z motoristických akcí


Nahoru
  
 
 Předmět příspěvku: Re: Euro(FordFair) Trip 2011
PříspěvekNapsal: 05 zář 2011 18:46 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: 30 pro 2010 22:12
Příspěvky: 1694
Bydliště: Praha
super vylet taky se jednou neco takoveho chystam s pritelkyni snad se podari a fotky a clanek super 8)

_________________
Vauxhall omega 2.5V6 ->VXR edition -> crazy omega https://www.youtube.com/watch?v=cd65a5H3yHI -> MV6
Ford Fiesta ST150


Nahoru
  
 
 [ Příspěvků: 12 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: CommonCrawl [Bot] a 0 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Přejít na:  
News News Site map Site map SitemapIndex SitemapIndex RSS Feed RSS Feed Channel list Channel list
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz
phpBB SEO