Jo, jo, jóóóó, hurá, supr, špica, dokázali jsme to. Desátý jubilejní, vytrvalostní, automobilový, amatérský a bůhvíještějaký závod je za námi. Kdyby s tím teďka pořadatelé sekli, myslím že by jim to nemohl nikdo vyčítat. Kdo by si tenkrát na jaře v roce 2001 pomyslel, že se z toho nápadu zrozeného beztak v opilecké pýše, stane tak pozoruhodná zábava pro motorové nadšence, a že se dočká tolika repríz.
Letošní podivná zima nedávala ještě týden před vlastní akcí příliš nadějí že se tato uskuteční, v neposlední řadě také proto, že někteří účastníci marně hledali své soutěžní vozy v závějích kolem svých příbytků. Zvlášť kritická byla údajně situace na Blanensku a Bruntálsku. Někteří tradiční Ostraváci nedorazili vůbec. Jaké však bylo překvapení, když po pátečním příjezdu do prosluněného areálu a dotazech na místní obyvatele, tito jen nevěřícně kroutili hlavama jako Afričtí domorodci, kteří znají sníh pouze z televize. Co, tady, néé, sníh, próóč.
Asi mají v Mostě lepší kontakty na PB (pánbůh), nebo je to Paroubkova kompenzace za léta kyselých dešťů a jiných atmosférických lahůdek. Další příjemná novinka se vyjevila ve formě dvou hodin volného ježdění, rozdělených do čtyř půlhodinek, kterou využili téměř všichni přítomní jezdci k důkladnějšímu prohřátí svých autíček po dlouhé zimě. Velmi potřebná věcička pro jarní rozcvičku jak auta, tak i sebe sama.
Oficiální část začala vlastně až technickýma přejímkama v šest hodin večer, které proběhly bez větších potíží a hysterických scének. Je vidět, že i tady si účastníci, piloti i techničtí komisaři na sebe zvykli, a nedělají si vzájemné naschvály ve formě různých skrýší, ať už na láhev něčeho tvrdšího, nebo jenom obyčejného benzínu nutného k čištění oken, vtipně skrytého v dvojité podlaze, či obalu od snědených tvarůžků, nedopatřením zapomenutého ve voze „milovaného“ závodníka. No co, vývoj nezastavíš.
Ráno, po noci, v našem případě strávené v šíleném brlohu „ DOMINO“, nám už výše zmíněný PB opět ukázal kdo tady velí. Zatažená obloha a vytrvalý deštíček dávali jasný signál, že se opět pojede na vodě. Někteří piloti dostávali kopřivku, a ti krkounštější se radovali, kolik že zase ušetří na gumách a brzdovém obložení. Hanba jim, těm krkounům, mokrých závodů jsme si v poslední době užili docela dost. Dalším tradičně ranním bodem programu je rozprava s jezdci, ve které se znovu a znovu vtlouká účastníkům do hlaviček, kterým směrem že se jezdí, co je to SAFETY CAR, jak se dělá STOP & GO a v neposlední řadě také, jak komunikovat s traťovými komisaři pomocí vlajek. Pokud po skončení rozpravy jezdci žádné vlajky nevyfasují, je jim jasné, že komunikace bude striktně jednosměrná a za její ignorování budou následovat mnohdy exemplární tresty. Jako další novinka, tentokráte z těch méně příjemných, je rozhodnutí oboru životního prostředí Mosteckého magistrátu z letošní zimy, o zkrácení provozní doby na autodromu od devíti do šesti. Kolem půl deváté se tedy nenápadně a tiše jako tlupa apačů na válečné stezce, vydávají pestrobarevná soutěžní vozidla na dráhu, aby se seřadila na startovní rošt a zaujala losem přidělené pozice. Ty tam jsou seznamovací jízdy pro nové účastníky, musí se spokojit pouze s ústním podáním nad plánkem trati, pro ideu zachování rázu dlouhého závodu. Nu což, plavat se prý taky naučí člověk nejlíp, když je přímo hozen do vody. Pár minut před devátou se pole čítající nějakých třicet vozů pomalu vydává do zaváděcího kola tak, aby úderem deváté první řada protnula startovní čáru současně s odstartováním tohoto devítihodinového maratonu.
Devátá odbyla, go, wroouuu, zaječí motory vytočené do omezovačů, a máme odstartováno. Zpočátku sice jízda připomíná spíš balet na ledě, ale s postupujícím časem se docela daří držet stopu a problémy mají spíš zadokolky. Asi po hodině začínají některá, asi před závodem ne zcela dotankovaná auta zajíždět k benzince, a tímto začíná tankovací kolotoč s posuny v pořadí, které se ustálí až tak hodinu před koncem, kdy bude alespoň zhruba jasné, kdo a kolik ještě touto disciplínou ztratí okruhů. Mezi tím intenzita deště dost kolísá, dokonce se na pár okruhů vyjíždí skoro suchá stopa. Pak ale další přeháňka opět zpomalí rychlostní průměr a časy se posunou výrazně nad dvě minuty. Těsně před koncem se dráha opět dostává do svých sušších stavů a Brněnský pilot Marijánek se svým Subaru zajíždí rekord závodu, těsně pod 1.88 min. Na amatéry se sériovými vozy a pneumatikami docela solidní čas. Krátce na to naskakuje na displeji u cílové rampy číslice 00.00 a tradiční startér Jara skáče na dráhu, aby svým milovaným šachovnicovým praporkem ukončil celé to devítihodinové show. Nekompletní, vyčerpaná, ale určitě šťastná smečka pilotů se svými vozy pokorně pobublává do boxů, jako když divoké šelmy opouští cirkusovou arénu po svém dech tajícím vystoupení.
Následně vše probíhá téměř rutinně podle zaběhnutého scénáře. Šampióni do parc fermee, ostatní volná zábava s vymýšlením témat k případným protestům. Posléze vyhlášení vítězů s tradičním stříkáním šampáňa a podobnými kratochvílemi. Sláva vítězům, čest poraženým atd, atd. Pak zazvonil zvonec a pohádky je KONEC.
Takhle nějak by se to docela dobře dalo ukončit, ale byla by to asi škoda. Proto jsem se za nás za všechny trošku přimluvil u pořadatelů, ať to s náma ještě párkrát zkusí, a my se prosím pěkně vynasnažíme, jim to co nejvíc ulehčit svým sportovním chováním a takový ty kecy. Doufám, že na to skočí.
Podrobnější informace včetně fotogalerie a kompletní výsledkové listiny najdete na www.arcbrno.cz
Jura Beneš
