Po všem vymýšlení a bádání, jestli jsem ochotnej obětovat celej kufr nebo ne jsem do toho konečně i já praštil a splnil si svůj sen o pořádné muzice. Nebyla to cesta věru jednoduchá, spíš by se hodilo pojmenování „zatraceně trnitá“, ale to už tak bývá u skoro všech autohifi instalací. Klidně se přiznám, že jsem jedním z těch hifíků, co si ke světu autohifi přičichli už v raném věku a začínali na těch nejhorších komponentech. Ale jak to vlastně celé odstartovalo? Když můj bývalý Escort Cabrio už prostě dosluhoval a závady se objevovaly rychleji, než mě servis stihl objednávat na opravy, byla nejvyšší chvíle říct dost a poohlédnout se po něčem novém.
Čirou náhodou jsem potkal v autosalonu Golfíka a udělali mi na něj cenu, které prostě nešlo odolat. A tak jsem podškrábnul leasingovou smlouvu a zavázal se platit každý měsíc mega sumu. V té době mi to ale bylo jedno – airbagy, klimatizace a neskutečné pohodlí, to bylo prostě to nejdůležitější. Všichni, kdo v té době byli okolo mě si jistě pamatují, že jsem zatvrzele říkal, že tohle auto už tuning nepotká. Smáli se a já se tehdy smál taky, protože jsem si byl jistý, že nepodlehnu. Pak to ale přišlo, nenápadně a pozvolna. Nejdřív kola (kola přece nejsou žádný tuning, žejo…), folie (bezpečnost), podvozek (samozřejmě taky), výfuk (a tady už jsem byl v koncích)
. Prostě jsem do toho spadl a v té době jsem začínal postupně měnit i audio výbavu. Už z Escorta jsem věděl, že komponenty nevábných značek nebudou asi to pravé. První zesilovač McFun mi za jízdy v Escortu na podlaze zadních sedaček natvrdo shořel, první subwoofer Tesla se mi vytrhl ze závěsu při poloviční hlasitosti. A tak nastal čas v Golfu zařadit level 2. Byla to vážně evoluce! Dneska se jen pousmívám, ale klidně prozradím, že můj druhý subwoofer byl bandpass od Ravelandu. Vypadal honosně a prostě hrál, tedy tenkrát se mi tak zdálo. Do Golfu cestovalo místo standardní Bety i nové rádio – Sony MP40 a já byl v sedmém nebi. Ovšem jen těch pár měsíců, než jsem poznal všechny kluky ze zlínského Streetline klubu. Jasně, Doktor se stříbrným Leonem (viz www.streetline.cz) byl mezi nimi a ze mě se začínal stávat pacient (naštěstí ne jeho urologický). V té době se začínal plánovat a stavět i červený Escort Mr. Dynabooma (určitě znáte těch 5 nenápadných Destructorů v laminátu). Stačilo pár večerů strávených s nimi, párkrát si poslechnout jejich instalace a bylo jasné, že pár měsíců mě čekají jen rohlíky a voda. První instalace byla zlomová. Komplet se vytlumily všechny dveře i kufr Dynamatem Xtreme, dopředu se osadily MacAudio Iron, dozadu do plata ovály také od MacAudio a v kufru začal ten pravý tanec. Velká žlutá bedna a do ní opravdový drobeček – Magnat XTC 1500. 38 cm napojených na zesilovač MacAudio Pulsar 1XL udělalo své. Spolu s menším bráškou Magnat Bullpower 460 už se v autě rozehrál docela slušný koncert roztřáslých zrcátek a užaslých spolujezdců. To bylo léto 2004 a musím uznat, že díky muzice dostalo nový rozměr. Pár srazů, pár úspěchů (Slušovice 2004) a člověk by si řekl, že může být spokojen. V kufru sice nějaké místo ještě zbylo, ale stejně bylo nevyužitelné – k práci potřebuju jen notebook a když jsem ho tam jednou dal, díky magnetu z XTC dva dny nefungoval, takže jsem od podobných experimentů upustil a kufr zůstal už jen na muziku. Přišel ale podzim a zima 2004 a pozvolna se začínaly objevovat hlasy (jasně, ten nejsilnější šel od Petra Matouše alias Mr. Dynabooma), že do nového roku se starou muzikou je ostuda. Pak to přišlo – načrtlo se pár komponentů, zhruba se nastínil postup a….během půl hodiny byla stará muzika venku a Golf byl zase jako holátko. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že kývnout na laminát znamená dlouhatánskou cestu téměř bez konce. Inspirace Mr. Dynabooma je z toho všeho jasně patrná – nestandardní tvary, nic podle pravítka. Nejdřív se počítalo se dvěma basáky, ale Petr je megaloman, 3 jsou minimum, 5 je ideál, však víte. Tvrdošíjně jsem si stál za podmínkou, že sedačky musí zůstat (a věřte, že dát je pryč bylo první, co mi Petr navrhl). Když bylo jasné, že k dispozici bude jen Golfí kufr, bylo rozhodování jednodušší. Dva dvoukanálové zesilovače, jeden monoblok Pulsar. Protože Petr v té době hodně pracoval se švýcarskou značkou Macrom, bylo rozhodnuto, že skočíme do ní. V Sinsheimu jsme se přesvědčili, že Macrom umí dělat zatraceně dobré věci a zároveň vždy bude silnou individualitou, kterou nepotkáte na srazu u každé druhé instalace.
A tak se začalo s pozvolnou přípravou. Jako první vzala za své rezerva – tři basáky budou potřebovat velkou ozvučnici a místa nazbyt nebylo. Nejprve se tedy v prostoru rezervy vylaminoval „lavór“, který se pevně přišrouboval ke karoserii auta. Svou vrchní stranou tak srovnal podlahu auta, aby se mohlo stavět dále. A teď to začalo být teprve zajímavé – hlavní torzo celé instalace tvořila ozvučnice pro subwoofery velmi nestandardních tvarů. S kamarády Zdeňkem a Petrem, kteří mi při práci strasně moc pomáhali (vlastně se možná nadřeli víc než já) jsme začali laminovat. První kelímky pryskyřice, kousky skelného vlákna, první omámení a noci plné barvitých snů a bedna začínala získávat osahatelné tvary. Už v první chvíli nás (minimálně mě) zarazila monstrozita. Bylo jasné, že to nebude žádná hračka pro děti. Postupem času se také plány podle aktuální situace měnily – laminát už nebude do kufru posazený, ale bude od kraje ke kraji – všechny krajní plasty budou zalaminovány do jednoho kusu a nalakovány. Finále tedy sestává celkem ze čtyř kusů – hlavní bedna s držáky pro zesilovače, kryt na zesilovače a krajní kryty pro reproduktory. Zejména tyhle krajní věci byl vážně mordor udělat – neobvyklý tvar dával tušit, že tu bude pnutí a pesimisté říkali, že tohle prostě nikdy nebude sedět dohromady. Při práci jsme experimentovali nejen se skelným vláknem a laminátem, ale i s karbonem zalaminovaným do tvaru krytu a s TacMatem z produkce Dynamatu. Trvalo dlouhé 4 měsíce, než instalace zahrála, ale nepředbíhejme. Z produkce Macromu jsem za basáky vybral téměř špičku – 30 cm Macrom M1.W12. Pohon zůstal ještě z minulé instalace – monoblok Pulsar 1XL byl na tyhle drobečky připraven. Pro dva páry repro (přední a zadní) byly připraveny dva dvoukanálové zesilovače Macrom M3 A.250 a konečně do domečků na zadní repro Macrom M2 C.50. A na řadu přišel předek – do předních dveří se vyrobily redukční kolečka z MDF, které se zalaminovaly a kompletně vylepily Dynamatem Xtreme – díky nim se reproduktory vysunuly až na dveřní výplně a nebyly utopené ve dveřích jako u sériové instalace. A co vlastně vepředu je? Nic jiného, než špička, opět od Macromu – M1 S.60. A že hrají! Jako head unit jsem zvolil DVD přehrávač Macrom M-DVD9900 a do přístrojové desky zapuštěný LCD monitor Macrom M-M5600. Jeho jasnou výhodou je snadná vyjímatelnost, a tak nemusí zůstávat na očích nenechavcům. A jako třešnička na dortu TV Tuner M-TVT500 s anténou, i když příjem televize v našich končinách není nikterak slavný. V zimě 2005 jsem ještě pořídil stropní monitor – 7 palcový, opět od Macromu – to aby i cestující vzadu (jakože tam jede někdo tak dvakrát do roka) měli na co koukat.
Protože jsem preventista, bylo mi jasné, že taková instalace se už musí nějak ochránit – proto přišlo na řadu zabezpečení, téměř to nejlepší, co jsem na našem trhu mohl sehnat – i za situace, že kompletní cena všech součástí zabezpečení se téměř rovná ceně hudební instalace. Ale zase vám řeknu, své auto bych si teď krást nebo vykrádat opravdu nepřál…
Mezitím přišly všechny laminátové komponenty z lakovny v krásné Yamaha modré metalíze a mohlo se začít skládat. Nebyla to procházka růžovou zahradou, spousta věcí lakem a kitem nabyla a nebylo vůbec jednoduché je poskládat dovnitř. Ale podařilo se a jak vidíte, stálo to za to. A jak to hraje? Zajímavě…předky se postarají o dokonalou čistotu a zadek…hádejte třikrát
Je to masakr a zaručeně to na level MAX vyžene všechny chmury z hlavy. VlaK
ten kufr mě zas až tak neuchvátí, ale hrát to musí fakt špičkově 
clanek taky neni k zahozeni 
ale jinak hudba fakt pěkný...to ti dělali v Dynamatu předpokládám? 
