Příběh toto vozu s neuvěřitelným výkonem začal již v roce 1997, kdy putoval z benešovského autosalonu k nám domů. Jakožto třináctiletý klučina sem z ní byl naprosto unešen. To jsem ani netušil, že o nějakých pět let později se toto autí ocitne plně pod mojí kontrolou.
V roce 2002, těsně po dokončení výcviku pro nové řidiče sme Octávku přivezli z chaty ze Slap, kde našla dočasné útočiště po koupi rodinné Zafiry. Stála celý rok v garáži u dědy, který ji bral jen na cesty za příbuznými. Měla tedy najeto pouhých 55 000 km, když se vrátila k nám. Prvotní hurá na tuning vystřídala decentnější varianta úprav, hlavně kvůli financím. Navíc cesta úprav, které by neprošly STK byla rasantně zamítnuta vlastníkem – rodičem.
Jelikož motor u tohoto vozu je srovnatelný s každým zahradním traktůrkem, rozhodl jsem se ho nechat být a počkat na to, že sám odejde, nebo půjde později s celým autem. Pustil jsem se tedy do audiosystému. K tanci a poslechu vyhrává skromná aparatura, u které záleželo hlavně na ceně. Základem bylo rádio Sony Xplod CD MP4O, přinesené ježíškem. Původní papírové reproduktory v předním dveřích zůstaly, jelikož hrají překvapivě dobře. Do zadního plata byly umístěny třípásma stejné značky jako je rádio a to z jediného důvodu, stály i malými dvoupásmy tisícovku od kamaráda. V kufru jsem ovšem trochu přitvrdil muziku subwooferem Magnat BullPower 300, kterého živí zesilovač Pyle400 se zesílenou kabeláží. Spolu s kamarády se všechno do auta nainstalovalo bez problémů. Nyní je základem audia rádio Sony Xplod na mp3 nejnižší řady, protože zloději si původní kousek odnesli.
Interiér zůstal oproti prvotním plánům skoro nedotčen. Volant z verze RS a modrá manžeta řadící páky určená na favorit jsou jedinými nesériovými prvky. Manžeta byla navíc nucenou úpravou, jelikož původní koženková se protrhla.
Exteriér doznal daleko větších změn. Jako první přibyla maska od Ellri se stříbrným tahokovem, který ovšem vydržel kulový. Díky Frankiemu, kamarádovi z Octavia Clubu, je v masce nový jemnější. Přední černý plastový spodek nárazníku vystřídal díl od fy AutoStyl Janko, stejně jako stejný zadní díl. Kufrové dveře liftbacku doznaly jen jediné proměny a to největšího křídla od Janka. Sériová ošklivá zadní světla jsem vyměnil za celobílé zadní lampy neznámého výrobce. V nich jsou diademové a dvanáctidiodové žárovky. Boční blinkry původně oranžové jsou nyní také bílé. Clonítko v barvě a nápisem Vittorio bylo vůbec první věcí na autě.
Kola jsou kapitola sama pro sebe. Jako první byly 16-ky ze Subaru Legacy, které se všem neobešly bez podložek. Následně jsem sehnal 17-ky DBV. Obutí 225/45 však neudělalo dobře ani spotřebě natož slaboučkému posilovači. Kola šla tedy z domu – naštěstí se ziskem
. Nyní se na autě vyjímají krásné černé plecháče s pneu 195/45…. Na jaře by však mělo dojít ke koupi 16-tek z Octavie RS.Další úpravy auta neplánuji, jelikož se ho budeme zbavovat a měla by se kupovat opět Octavie, tentokrát už s normálním motorem
Touto recenzí jsem chtěl především trochu uvolnit atmosféru v místním showroomu, aby se i majitelé minimálně upravených aut jako já nebáli něco vymyslet. Přeci jen jde o …….
výborně napsáno 
